Historie plemene Rhodézský ridgeback

Když v patnáctém století dorazili do dnešního Kapského města Portugalci, stali se prvními bílými muži, kteří viděli psa s ridgem na zádech. A právě ridge, pruh protirostlé srsti na hřbetě se stal dominantním znakem dnes tolik oblíbené rasy a původcem mnoha mýtů, kterými jsou tito psi opředeni.

Od Von Rooyenových psů k ridgebackovi

Rhodézský ridgeback pochází z Jihoafrické republiky, nicméně doklad o jeho existenci našli archeologové na freskách v hrobech egyptských faraónů, které jsou více než 3000 let staré. I přesto se jedná o poměrně mladou rasu, jejíž standard byl popsán a uznán až ve dvacátých letech minulého století. Svůj podíl na tom nese Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club ve Rhodesii (dříve Bolawayo). 

Standard ridgebacka je založen na standardu dalmatina a v roce 1926 ho uznala jihoafrická kynologická organizace Kennel Union of South Africa. Rhodézský ridgeback je v současnosti jediným uznávaným plemenem pocházejícím z jižní Afriky.

Lví pes

Hlavním úkolem ridgebacků bylo zastavit predátory, převážně lvy, dokud se nepřiblížil lovec. Mýty, že ridgebackové ve skupinách lvy lovili a zabíjeli, jsou skutečně jen mýty. Původní obyvatelé černého kontinentu, domorodci z kmene Hotentotů (jinak také Khoin-Khoinové) využívali psy k honům na šelmy, které útočili na jejich stáda. Legendy praví, že mezi psy převažovali ti s ridgem nad těmi s hladkým hřbetem. Dodnes kolují o pruhu na hřbetě mezi majiteli ridgebacků pověry o tom, že ridge jim dodával odvahu zabíjet. Spíše než to, byl ridge znakem lovecké obratnosti. 

Zabíjení lvů je nejčastější mylná představa o ridgebacích. Žádný pes, a je jedno, jak je odvážný, nemůže zabít lva. Ridgebackové pásli stáda, stopovali zvěř a byli věrnými loajálními obránci ohniště a domova. To poslední jim ostatně zůstalo dodnes, jen místo ohniště hlídají gauč případně páníčkovu postel. Ridgeback je věrným společníkem a milujícím členem rodiny, který svou smečku potřebuje jako vzduch k dýchání.

Pramatky a praotcové

Jedním z nejznámějších lidí, jehož jméno je spojeno s touto rasou je Charles Helm, protestantský misionář který v roce 1875 založil misii s nemocnicí u pramene řeky Umzigwani v Zimbabwe. Helm si s sebou přivezl z Kimberly dvě černošedé feny - Powder a Lornu. Jednalo se o feny typu chrta a ani jedna neměla ridge. Helma občas navštěvoval jeho přítel, lovec a cestovatel Cornelius Von Rooyen, kterého Helmovy feny naprosto ohromily. Líbily se mu tak moc, že je nechal nakrýt svými loveckými psy a u jejich potomků se objevily ridge. Helmovy feny a Von Rooyenovy psi jsou považovány za zakladatele plemene Rhodézský ridgeback, jak ho známe dnes.

Von Rooyen se nadále věnoval šlechtění plemene a svoje psi si vybíral podle toho, jestli měli ridge a jejich loveckých schopností. Jeho psi se stali legendami a byli poměrně žádaní. V té době už chovalo psy s ridgem také mnoho dalších lidí, zejména v oblasti Bulawayo. Všichni je měli od Von Rooyena, ale registrovaných jich bylo jen několik, pokud vůbec.

Od "lvího psa" ke standardu Rhodézského ridgebacka

Dávno před uznáním standardu plemene existovalo v Africe mnoho typů "lvích psů". Teprve až na začátku dvacátého století se chovatelé rozhodli plemeno ujednotit. První návrh standardu byl sestaven v roce 1922 a vycházel ze standardu dalmatina. Ve stejném roce byl standard předložen organizaci Kennel Union of Southern Africa (KUSA) a po revizi byl v roce 1926 přijat.