První setkání - láska na celý život

Seana jsem poprvé viděla, když měl tři týdny a čerstvě spolu se svými jedenácti sourozenci začínal objevovat svět kolem sebe v bezpečí své rodné chovatelské stanice Manwë. I když jsem původně chtěla fenku, tenhle "pan modrý" se ke mně přitulil, když jsem seděla na zemi mezi ostatními štěňaty a usnul. Bylo rozhodnuto, tenhle ridgeback se mnou za pět týdnů pojede domů.

Čekání se zdálo být nekonečné. Těch pět týdnů jsem si krátila vším možným a očima posouvala dny v kalendáři. Nakupovala jsem výbavu pro štěňátko a hltala informace nejen o výchově psů, ale především o téhle, z mého pohledu unikátní africké rase. Psa jsem si pořizovala i jako parťáka na běhání, což moje těšení ještě zvětšilo. Podle fotek, kterými CHS plnila facebook jsem denně viděla, jak štěňátka krásně rostou, co se učí a jak se připravují na život. Vidět řádit bandu 12 malých ridgebacků mi vždycky zvedlo náladu. Před samotným odběrem jsem Seana navštívila ještě jednou a utvrdila se ve správnosti svého rozhodnutí. Byl a je to dokonalý pes. Věta, kterou napíše každý nadšený a milující majitel. 

Byl začátek září, slunce pořád příjemně hřálo a já si po víkednu v Budapešti konečně jela pro štěně. Sedm sourozeců už bylo pryč a zahrada v CHS byla očividně klidnější, než když tam pobíhala celá smečka. Zbývající štěňátka se k sobě tulila a užívala krásné počasí. Najednou se mi pocity radosti z toho, že budu mít psa smísily se smutkem, že roztrhnu tuhle zrzavou partičku. Chovatelka mi naložila Seana do auta a my odjeli. V tu chvíli se Sean v koši na zadním sedadle postavil a hleděl, jak se mu vzdaluje rodný dům. To už jsem jsem měla slzy v očích. Loučení je vždycky těžké, ale nám začal hezký společný život. Adaptaci v novém domově zvládnul skvěle a z nás se stali opravdoví parťáci.